26. dubna 2019

Policie opět zasahuje proti demokracii. Hajlující nechává hajlovat, hákové kříže přechází

Odpůrci Evropské unie hajlují na Václavském náměstí, mnoho z nich má na sobě výzdobu hákových křížů, další zase trička s Putinem a svatojiřské stuhy. Zákrok policie se zdá nevyhnutelný. Bohužel jsme v České republice. Policie zasáhne proti těm, kteří na nacionalisty hlasitě pískají.

Stejně jako při návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-Pchinga v Praze 2016, policisté potlačují ty, kteří demonstrativně, avšak nenásilně, upozorňují na totalitní nebezpečí. Návštěva čínského prezidenta se dodnes řeší u několika soudů.

Některým občanům zkrátka nacionalistické rozbíjení demokratického pořádku fajn nepřijde a jdou nacionalisty vypískat. Policie označí jejich pískot za protiprávní. Soudy potom za několik let vyřknou verdikt, že protiprávně jednala právě policie. To jsme zažili také několikrát.

Těžkooděnci nakonec vytlačí z náměstí ty, kterým se nacionalismus nelíbí. Deset nejhlasitějších rovnou odvedou v předklonu do antonů. Zatímco hajlující osoby na původní demonstraci nacionalistů ponechavají v klidu křepčit při vystoupení Tomáše Ortela.

Nedomýšlejme, co se dělo se zadrženými na policejních služebnách? Dostali opět jako sprostí podezřelí pár výchovných facek? V roce 2016 jeden student na hlídku policistů a vojáků pokřikoval, že by se za tehdejší zásahy v souvislosti s návštěvou čínského prezidenta měli stydět. Policisté ho spoutali, odvezli na služebnu a jeden z nich vykonal akt spravedlnosti po svém.

Opravdu chceme takové policisty, kteří nedokážou ovládnout sami sebe? Opravdu chceme policii, která strčí hlavu do písku? Velitel včerejšího zásahu nevybral tu správnou skupinu k ochraně. Mluvčí policie přispěchala na Twitteru s ujištěním, že totožnost hajlujícího už znají. Policie tedy potvrzuje nový standard, že je možné na Václavském náměstí pod jejich ochrnou hajlovat, nosit hákové kříže na krku a že potom se to nějak dořeší.

Pohledy do tváří několika stovek lidí, kteří se pod sochou Sv. Václava setkali, opravdu není radostný. Z pódia jim mává skupina poslanců, které není třeba jmenovat. Publicity mají dost. Jednu z nich, poslankyni evropského parlamentu, zcela otevřeně financují ruské banky.

Demokratičtí politici od dob Sládkových ignorují nacionalismus jako nutné zlo a kolorit. Brzo se projeví, že to je chybný přístup. A policii? Té je to úplně jedno, ta si zjedná veřejný pořádek podle svého. Před pár dny ono vyjádření tiskové mluvčí, že v případě napadení poslance Feriho šlo o běžnou hospodskou rvačku. Nadávky do negrů jsou prostě běžná hospodská mluva.

Je policie opravdu tak hluchá a slepá? Odtržená od reality? Bude chránit bezpečnost občanů po svém nebo tak, jak to má uložené zákonem? Bezpečnost občanů totiž shromáždění nacionalistů ohrožují více než pískot lidí, kterým se ohrožování demokratického řádu z principu nelíbí.

15. dubna 2019

Assange a Wikileaks operují pod falešnou vlajkou

Svět obletěly fotografie bledého a šedivého poustevníka Juliana Assange, zakladatele serveru WikiLeaks. Z jeho azylu na ekvádorské ambasádě ho po sedmi letech doslova vykopli jeho původní hostitelé přímo do rukou britské policie. A neváhali k tomu pozvat novinářské štáby. Ekvádor i Britové tím vzkazují, že nikdo není nad zákonem.

Ekvádorcům došla trpělivost

Proč Ekvádorcům trpělivost došla? Assange svůj konec zřejmě tušil. Když se k moci dostal nový prezident Moreno, na WikiLeaks se začaly objevovat materiály, které měly dokazovat Morenovu korupci. V Ekvádoru také zatkli švédského programátora, který měl Assangovi s očerňováním Morena pomáhat. 

Prezident ve tříminutovém videu ale jako oficiální důvod uvedl jinou kauzu WikiLeaks, zveřejněné dokumenty Vatikánu. Assange si podle něj na ambasádě dělal doslova co chtěl. Zakrýval bezpečnostní kamery, prohlížel si interní materiály velvyslance. A to solidní host dělat nemá.

Trest smrti Assange nedostane

Britové dali Ekvádoru záruku, že Assange nevydají do třetí země, kde by mu hrozil trest smrti nebo mučení. Tedy jinými slovy, že ho nevydají do Spojených států. Právě pro USA je veřejným nepřítelem číslo jedna.

Další v řadě zemí, které na Assange čekají, je Švédsko. O jeho vydání žádá kvůli jeho údajným sexuálním útokům na ženy. Jestli ho obviňují právem nebo neprávem, nechme nyní švédské justici. Prozatím je Assange ve vazbě. Porušil britské kauční podmínky útěkem na ekvádorskou ambasádu.

Podívejme se nyní na samotné WikiLeaks. Interní vladní materiály ze všech velkých i malých zemí světa. Rusku a dalším diktátorským režimům se WikiLeaks podezřele, kromě jedné výjimky, vyhýbá. A je tu ještě jeden podezřelý fakt. Julian Assange vystupoval před svým prvním zatčením jako exkluzivní hvězda propagandistické televize Russia Today.

Ruské diplomatické depeše chybějí

Přitom právě ruské diplomatické depeše, třeba o Sýrii či Venezuele nebo celé Evropě, chybějí. Zejména ty by nás měly zajímat. Jenže WikiLeaks z nějakého důvodu převážně míří na státy euroatlantického prostoru. Na serveru se objevují diplomatické depeše získané prokazatelně hackerskou až špionážní činností. Můžeme se tedy oprávněně ptát, komu WikiLeaks ve skutečnosti slouží?

Nezaměňujme hackery za novodobé bojovníky za svobodu. Nelegální činností poškozují životní zájmy demokratických států a jejich institucí, doslova podrývají jejich autoritu. Čím více léta běží a my se seznamuje s tím, čeho je Rusko schopné, tím více vše ukazuje na ruskou administrativu. 

Edward Snowden skončil v Rusku

Nakonec Edward Snowden, který vynesl tajné dokumenty NSA a server WikiLeaks je ochotně publikoval, skončil jako azylant v Rusku. Bývalý ředitel CIA a nynější ministr zahraničí USA Mike Pompeo, o WikiLeaks už před mnoha lety prohlásil, že je nestátní zpravodajskou agenturou, kterou sponzoruje Rusko. Ve špionážním řemeslu se takovým činnostem říká operace pod falešnou vlajkou.

Považovat hackera Juliana Assange za spravedlivého psance? Nenechte se mýlit. Ať před soudem vysvětlí svůj podíl na zveřejnění utajovaných a interních materiálů. A veřejnosti by také mohl osvětlit, proč se tak moc zajímá pouze jednostranně o Spojené státy a jeho WikiLeaks neukáže třeba právě praktiky ruského státu.

PPF zrychluje Česko. Pod taktovkou Huawei

Investiční skupina PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera vlastní několik mobilních operátorů po celé Evropě. V Čechách ji patří O2 a také méně známá firma CETIN. Na tom by nebylo nic neobvyklého, když velká finanční skupina zainvestuje do velké firmy. Nákup O2 před čtyřmi lety pro Kellnera znamenal nejen nákup slepice, ale především jejího zlatého vejce: tedy drátů zakopaných v zemi, všech telefonních ústředen a 6000 mobilních vysílačů rozesetých po celé republice. Těch drátů je mimochodem 20 milionů kilometrů.

PPF přes svou firmu CETIN provozuje největší datovou síť v České republice. Je velmi pravděpodobné, že drát nebo optický kabel zavedený právě do vašeho domu vlastní Petr Kellner, který podepsal memorandum o spolupráci s čínskou firmou Huawei. Aby se jeho CETIN mohl levně rozvíjet s čínskou technikou a tím vylepšit své zisky.

Zrychlené Česko pod taktovkou Huawei
Zisk těžko můžeme investiční skupině zazlívat. Od toho investiční skupiny existují. Úzký vztah mezi PPF a Huawei ale označuje část naší politické reprezentace především ze Senátu za bezpečnostní riziko. Druhá část, z vládních a hradních kruhů, mu nepokrytě tleská a vyjednává další podporu přímo u Číny. Hrad samotný má s Huawei podepsanou smlouvu také. Loňské varování Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost označilo technologie Huawei za riziko pro kritickou infrastrukturu.

Podívejme se, kdy a jak vlastně CETIN vznikl. Před čtyřmi lety PPF nakoupila většinový podíl ve firmě Telefónica O2. Ohromný telekomunikační moloch byl nástupcem socialistických spojů, pozdějšího Českého telecomu. Provozoval ústředny, připojoval pevné linky. PPF tradiční českou firmu rozdělila na mobilního operátora O2 a vytvořila firmu CETIN, které dala do vínku veškerou telekomunikační infrastruktura. Následně z CETINu vytěsnil minoritní akcionáře a získal plnou kontrolu. Což se neobešlo bez několika žalob, o nichž není dodnes rozhodnuto.

Oddělujeme operátora od sítě
Oddělení byznysu se podobalo procesu s Českými drahami. Ty se rozdělily na provozovatele vlaků a Správu železniční a dopravní cesty, která se stará o koleje a nádraží. Jenže v tom veškerá podobnost končí. Železnice vlastní stát. Ten ale nad zcela soukromým CETINem nemá žádnou kontrolu. Státní podíly v telekomunikacích tedy stát prokaučoval podobně jako města privatizovala městské vodovody. Vodárenské společnosti vydělávaly na prodané vodě a často neudržované vodovody nyní po letech předávají zpět do majetku měst.

PPF je soukromá firma. Navíc jejími vlastními slovy: s daňovým domicilem v Nizozemí. Takže bezpečnostní riziko nespočívá jen v mobilních sítích 5. generace. Riziko už existuje v každé ústředně CETINu nebo třeba v každém nově pokrytém tunelu pražského metra. Protože ho firma vybavuje levnými čínskými technologiemi od Huawei.

CETIN v poslední době buduje svou značku skrze reklamní kampaně, ve kterých popularizuje zrychlování internetu v domácnostech. A je jasné proč. Evropská unie se pustila do finanční podpory vysokorychlostního internetu. V dobré víře chce dotovat optické přípojky do domácností. A takový zlatý důl si přece investoři z PPF nemohou nechat ujít.