Huawei vrací úder

Huawei stále dodává technologie do páteřních sítí státní správy. A to bez ohledu na varování Národního úřadu pro kybernetickou bezpečnost, který vloni veřejně upozornil, že s Huaweiem je zkrátka problém. Striktně sice dodávky čínských technologií s červeným logem úřad nevyloučil, ale nařídil pracovat s tzv. analýzou rizik. Tedy důsledně prozkoumat, kam se daná technologie instaluje.

Jednou z takových institucí je Státní tiskárna cenin. Není to jen obyčejná tiskárna. V republice není citlivější organizace, která kromě tisku peněz tiskne i všechny české identifikační doklady, tedy občanské průkazy a pasy. K průkazům musí vydávat elektronické certifikáty a pracovat s kryptografickými prostředky. Nebo třeba policejní prezidium, které dostane od Huawei páteřní síťové prvky a sbíhají se u něj data ze všech trestních řízení. Tak takovou analýzu rizik by si zasloužil znát každý občan České republiky.

Komunistické evangelium

Poté, co NÚKIB vloni zveřejnil výbušnou informaci, začala v médiích na povrch vyplouvat znepokojující pravda. Že na poradách Huawei pravidelně zasedají pracovníci čínské ambasády a že radí pracovníkům Huawei, jaké informace mají zjišťovat o nákupčích a manažerech českých úřadů a státních firem.

Státní správa neobchoduje s Huawei napřímo, ale přes prostředníky. Jejich úkolem je (cituji z webových stránek) "evangelizovat Huawei technologie ve společnostech jako ČEZ, ČEPS, eON, RWE a dalších" (konec citace). Tedy i do státem vlastněných firem, kam veřejná kontrola hůře vidí.

Takhle si pravděpodobně evangelizaci technologií představuje čínská komunistická vláda. Která pak těžko může prohlašovat, že se soukromou firmou Huawei nemá nic společného.

Huawei zasahuje v Polsku i v Africe

Huawei operuje třeba i v Ugandě, kde přes své technologie nasazené u mobilních operátorů napřímo předává odposlechy vládě. Aby ta potom likvidovala  politickou i názorovou opozici.

V Polsku obchodního ředitele Huawei zatkli pro špionáž. Huawei se ho nezastal, ba naopak ho okamžitě propustil.

A žádnou z informací vedení společnosti nedementovalo. Ani to nešlo. Tiskové oddělení se zmohlo pouze na klasický argument, že dělají vše, co je v telekomunikačním byznysu běžné a že čínské zpravodajské službě by nikdy žádné informace dobrovolně nepředali.

O tom musíme pochybovat už ve světle případů, které jsou veřejné. Zkušenosti s Huawei už několik států učinilo. Čínskou státní podporu, která umožňuje nasadit masivní množství telekomunikačních technologií za lákavě nízkou cenu, v konečném důsledku může nevratně poškodit evropský telekomunikační trh. To bychom neměli chtít.

Telekomunikační byznys je, byl a bude vždy protkán zájmy států, firem a s rozmachem IT z podstaty věci všudypřítomný. Pokud ale veškeré indicie i varovné kontrolky vnitřních zpravodajských služeb našich i spojenců blikají, skutečně není čas na hrdinství a už vůbec ne na úspory.

Assange a Wikileaks operují pod falešnou vlajkou

Svět obletěly fotografie bledého a šedivého poustevníka Juliana Assange, zakladatele serveru WikiLeaks. Z jeho azylu na ekvádorské ambasádě ho po sedmi letech doslova vykopli jeho původní hostitelé přímo do rukou britské policie. A neváhali k tomu pozvat novinářské štáby. Ekvádor i Britové tím vzkazují, že nikdo není nad zákonem.

Ekvádorcům došla trpělivost

Proč Ekvádorcům trpělivost došla? Assange svůj konec zřejmě tušil. Když se k moci dostal nový prezident Moreno, na WikiLeaks se začaly objevovat materiály, které měly dokazovat Morenovu korupci. V Ekvádoru také zatkli švédského programátora, který měl Assangovi s očerňováním Morena pomáhat. 

Prezident ve tříminutovém videu ale jako oficiální důvod uvedl jinou kauzu WikiLeaks, zveřejněné dokumenty Vatikánu. Assange si podle něj na ambasádě dělal doslova co chtěl. Zakrýval bezpečnostní kamery, prohlížel si interní materiály velvyslance. A to solidní host dělat nemá.

Trest smrti Assange nedostane

Britové dali Ekvádoru záruku, že Assange nevydají do třetí země, kde by mu hrozil trest smrti nebo mučení. Tedy jinými slovy, že ho nevydají do Spojených států. Právě pro USA je veřejným nepřítelem číslo jedna.

Další v řadě zemí, které na Assange čekají, je Švédsko. O jeho vydání žádá kvůli jeho údajným sexuálním útokům na ženy. Jestli ho obviňují právem nebo neprávem, nechme nyní švédské justici. Prozatím je Assange ve vazbě. Porušil britské kauční podmínky útěkem na ekvádorskou ambasádu.

Podívejme se nyní na samotné WikiLeaks. Interní vladní materiály ze všech velkých i malých zemí světa. Rusku a dalším diktátorským režimům se WikiLeaks podezřele, kromě jedné výjimky, vyhýbá. A je tu ještě jeden podezřelý fakt. Julian Assange vystupoval před svým prvním zatčením jako exkluzivní hvězda propagandistické televize Russia Today.

Ruské diplomatické depeše chybějí

Přitom právě ruské diplomatické depeše, třeba o Sýrii či Venezuele nebo celé Evropě, chybějí. Zejména ty by nás měly zajímat. Jenže WikiLeaks z nějakého důvodu převážně míří na státy euroatlantického prostoru. Na serveru se objevují diplomatické depeše získané prokazatelně hackerskou až špionážní činností. Můžeme se tedy oprávněně ptát, komu WikiLeaks ve skutečnosti slouží?

Nezaměňujme hackery za novodobé bojovníky za svobodu. Nelegální činností poškozují životní zájmy demokratických států a jejich institucí, doslova podrývají jejich autoritu. Čím více léta běží a my se seznamuje s tím, čeho je Rusko schopné, tím více vše ukazuje na ruskou administrativu. 

Edward Snowden skončil v Rusku

Nakonec Edward Snowden, který vynesl tajné dokumenty NSA a server WikiLeaks je ochotně publikoval, skončil jako azylant v Rusku. Bývalý ředitel CIA a nynější ministr zahraničí USA Mike Pompeo, o WikiLeaks už před mnoha lety prohlásil, že je nestátní zpravodajskou agenturou, kterou sponzoruje Rusko. Ve špionážním řemeslu se takovým činnostem říká operace pod falešnou vlajkou.

Považovat hackera Juliana Assange za spravedlivého psance? Nenechte se mýlit. Ať před soudem vysvětlí svůj podíl na zveřejnění utajovaných a interních materiálů. A veřejnosti by také mohl osvětlit, proč se tak moc zajímá pouze jednostranně o Spojené státy a jeho WikiLeaks neukáže třeba právě praktiky ruského státu.

PPF zrychluje Česko. Pod taktovkou Huawei

Investiční skupina PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera vlastní několik mobilních operátorů po celé Evropě. V Čechách ji patří O2 a také méně známá firma CETIN. Na tom by nebylo nic neobvyklého, když velká finanční skupina zainvestuje do velké firmy. Nákup O2 před čtyřmi lety pro Kellnera znamenal nejen nákup slepice, ale především jejího zlatého vejce: tedy drátů zakopaných v zemi, všech telefonních ústředen a 6000 mobilních vysílačů rozesetých po celé republice. Těch drátů je mimochodem 20 milionů kilometrů.

PPF přes svou firmu CETIN provozuje největší datovou síť v České republice. Je velmi pravděpodobné, že drát nebo optický kabel zavedený právě do vašeho domu vlastní Petr Kellner, který podepsal memorandum o spolupráci s čínskou firmou Huawei. Aby se jeho CETIN mohl levně rozvíjet s čínskou technikou a tím vylepšit své zisky.

Zrychlené Česko pod taktovkou Huawei

Zisk těžko můžeme investiční skupině zazlívat. Od toho investiční skupiny existují. Úzký vztah mezi PPF a Huawei ale označuje část naší politické reprezentace především ze Senátu za bezpečnostní riziko. Druhá část, z vládních a hradních kruhů, mu nepokrytě tleská a vyjednává další podporu přímo u Číny. Hrad samotný má s Huawei podepsanou smlouvu také. Loňské varování Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost označilo technologie Huawei za riziko pro kritickou infrastrukturu.

Podívejme se, kdy a jak vlastně CETIN vznikl. Před čtyřmi lety PPF nakoupila většinový podíl ve firmě Telefónica O2. Ohromný telekomunikační moloch byl nástupcem socialistických spojů, pozdějšího Českého telecomu. Provozoval ústředny, připojoval pevné linky. PPF tradiční českou firmu rozdělila na mobilního operátora O2 a vytvořila firmu CETIN, které dala do vínku veškerou telekomunikační infrastruktura. Následně z CETINu vytěsnil minoritní akcionáře a získal plnou kontrolu. Což se neobešlo bez několika žalob, o nichž není dodnes rozhodnuto.

Oddělujeme operátora od sítě
Oddělení byznysu se podobalo procesu s Českými drahami. Ty se rozdělily na provozovatele vlaků a Správu železniční a dopravní cesty, která se stará o koleje a nádraží. Jenže v tom veškerá podobnost končí. Železnice vlastní stát. Ten ale nad zcela soukromým CETINem nemá žádnou kontrolu. Státní podíly v telekomunikacích tedy stát prokaučoval podobně jako města privatizovala městské vodovody. Vodárenské společnosti vydělávaly na prodané vodě a často neudržované vodovody nyní po letech předávají zpět do majetku měst.

PPF je soukromá firma. Navíc jejími vlastními slovy: s daňovým domicilem v Nizozemí. Takže bezpečnostní riziko nespočívá jen v mobilních sítích 5. generace. Riziko už existuje v každé ústředně CETINu nebo třeba v každém nově pokrytém tunelu pražského metra. Protože ho firma vybavuje levnými čínskými technologiemi od Huawei.

CETIN v poslední době buduje svou značku skrze reklamní kampaně, ve kterých popularizuje zrychlování internetu v domácnostech. A je jasné proč. Evropská unie se pustila do finanční podpory vysokorychlostního internetu. V dobré víře chce dotovat optické přípojky do domácností. A takový zlatý důl si přece investoři z PPF nemohou nechat ujít.

Čínský kozel Huawei otevřel kyberbezpečnostní zahradnictví

Huawei otevřel v Bruselu kyberbezpečnostní centrum. Jde o čistě komunikační krok v oboru public relations. Snad v oboru počítačové bezpečnosti, říkáte si. Nikoliv. Vznikne centrum, kde budou experti sdílet know-how se soukromou, navíc čínskou společností. Kontakty a zkušenosti, které by měly zůstat evropské, se dostanou napřímo do čínských rukou.

Přitom skutečná kybernetická bezpečnost ve vyspělém světě spočívá v kombinaci nezávislých úřadů jako je třeba český Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost. Případně specializovaných sdružení, která zastupují provozovatele sítí a mají svá kyberbezpečnostní centra. V Česku je to sdružení CZ.NIC. V nich jsou poměrně zastoupeny všichni velcí hráči na trhu. Firmy se v takovém sdružení mohou vzájemně kontrolovat.

Posledním článkem dobře fungující kybernetické bezpečnosti jsou soukromé společnosti, které buď nabízejí své služby v oboru nebo jednoduše pravidla kybernetické bezpečnosti dodržují. Celkově všichni přispějí k tomu, že je celý systém přiměřeně bezpečný a odolný proti útokům.

Jenže i s tím je aktuálně v Česku problém. Nejen v mobilních sítích, ale především v datové infrastruktuře. Je tu právě i další citelný problém třeba u soukromé společnosti Cetin, která spravuje velkou část především pevných datových sítí. Cetin není veřejnosti příliš známý. I když se svými posledními kampaněmi o zrychlování dat do domácností snaží. Majitelem Cetinu je nizozemská skupina PPF Petra Kellnera. Stejně jako O2. A PPF má s Huawei velmi úzký vztah, především podepsané memorandum o spolupráci.

Kozel Huawei si teď otevírá své vlastní zahradnictví. Do toho se největší česká firma datových sítí snaží obhájit své masivní investice do technologií Huawei. Může ale každý z desetitisíců pracovníků Huawei mít svého hlídače, který by zaručil, že daný člověk neudělal chybu nebo dokonce úmyslně nenasadil několik řádků kódu, které vše odešlou do Číny? A můžeme si být jistí, že i když jeden zdrojový kód projde auditem, že bude stále bezpečný i po drobné aktualizaci za měsíc? Kdo bude schopen to ohlídat? Sám Huawei?

Svědky jsme toho totiž byli v případu IT technologií v budově Africké unie v Etiopii. Po nocích servery nainstalované činskými společnostmi samy poslaly do Číny vše, co jimi za celý den prošlo.

Spojené státy mají s Německem roztržku. Američané hrozí, že přestanou sdílet zpravodajské informace s Německem, protože ti proti Huawei dostatečně nebojují a nechtějí ho vyloučit ze stavby mobilních sítí 5. generace. Přes ně celkem logicky budou komunikovat třeba i tajné služby.

Možná bychom měli více věřit svým vlastním evropským firmám. Nehledět jen na štítek s cenou. Rozhodovat se také z hlediska bezpečnosti. A to nás bude samozřejmě stát něco navíc, je to daň za naši nezávislost.