Huawei odstřižený od amerických výrobců. Chystá se přepnout na režim Slušovice

Americký prezident Trump zahnal do kouta Číňany. Domácím producentům zakázal dodávat vybraným čínským firmám, mezi nimi je zahrnutý telekomunikační gigant Huawei. Američtí výrobci čipů Broadcom, Intel nebo Qualcomm nesmějí prodat do země středu nic. A hned poté se tak trochu náhodou v centru dění ocitl americký Google. Ukázalo se, že kvůli zákazu nemůže prodávat do číny žádný licenční program. A to se především týká Androidu od Googlu, tedy nejrozšířenějšího operačního systému chytrých mobilních telefonů na světě. Zjednodušeně toho, co na obrazovce chytrého telefonu vidíte.

Do několika měsíců by se zákaz začal bezprostředně dotýkat každého uživatele chytrého telefonu čínských výrobců. Zákaz se týká bezpečnostních aktualizací a nových aplikací. V Číně to nevadí, tam stejně přístup ke globálnímu softwaru zákazníci nemají. Ale všech uživatelů mimo čínské hranice se to pravděpodobně dotkne. Mluvčí Googlu alibisticky říká, že těch stávajících majitelů telefonů ne. Avšak nic neříká o majitelích budoucích.

Huawei se snaží minimalizovat škody

Huawei se nyní bude muset spolehnout na čínské výrobce čipů a na své čínské programátory. V nadcházejících měsících a letech uvidíme, jak si Huawei buďto vybojuje svébytnou pozici na světovém trhu. Nebo se z něj postupně stáhne zpět na trh domácí. Čínské výrobky se bez amerických součástek a softwaru neobejdou snadno. Než bude Huawei schopen zajistit náhradní čipy do produkce, zažijí jejich manažeři, programátoři a ředitelé výroby ještě hodně perných chvil.

A zákazníci Huawei se budou muset spolehnout na čínskou programátorskou produkci, která bude nedokonalá a plná chyb, šitá horkou jehlou na poslední chvíli. Léta technologického náskoku se těžko podaří dohnat v krátkém čase. Čínská produkce se tak začne podobat slavným československým Slušovicím. Embargované dodávky amerických čipů a softwaru, s tím Slušovice bojovaly už v osmdesátých letech. Legendární družstvo mohlo získat technologie pouze ze zemí socialistického tábora a programy si museli napsat  sami.

Kam povedou zákazy

V dalších týdnech a měsících uvidíme, kam zákazy amerického prezidenta dovedou Spojené státy. Nařídit domácím firmám, že kvůli stavu nouze musejí přestat dodávat svým zásadním zákazníkům je za A. Kde ale máme B? Kam se podaří všechny čipy prodat?

Technologiím Huawei se podařilo proniknout k několika menším americkým mobilním a internetovým operátorům ve Wyomingu a Oregonu. Z čehož si šibalsky dělá legrácky sám Huawei na svém Twitteru. A ukazuje tím na provázanost mezi dodavateli, odběrateli a konečnými uživateli v současném globalizovaném světě.

Americký prezident může svými činy nastartovat naprosto nevídaný vývoj směrem pryč od globální ekonomiky zaměřené na co nejnižší výrobní náklady bez ohledu na to, kde a s jakými dopady se klíčové telekomunikační produkty vyrábějí. A přivede nás zpět k tomu, že telekomunikace jsou pro nás strategické a že výrobu všeho prostě do Číny outsourcovat nemůžeme. Zákazníka to bude stát více peněz. Ale beze strachu, že bychom se za pár let dostali do pozice, kdy čínským státem podporovaný Huawei řekne: nechcete od nás brát technologie? Tak my vypínáme.

Čínský kozel Huawei otevřel kyberbezpečnostní zahradnictví

Huawei otevřel v Bruselu kyberbezpečnostní centrum. Jde o čistě komunikační krok v oboru public relations. Snad v oboru počítačové bezpečnosti, říkáte si. Nikoliv. Vznikne centrum, kde budou experti sdílet know-how se soukromou, navíc čínskou společností. Kontakty a zkušenosti, které by měly zůstat evropské, se dostanou napřímo do čínských rukou.

Přitom skutečná kybernetická bezpečnost ve vyspělém světě spočívá v kombinaci nezávislých úřadů jako je třeba český Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost. Případně specializovaných sdružení, která zastupují provozovatele sítí a mají svá kyberbezpečnostní centra. V Česku je to sdružení CZ.NIC. V nich jsou poměrně zastoupeny všichni velcí hráči na trhu. Firmy se v takovém sdružení mohou vzájemně kontrolovat.

Posledním článkem dobře fungující kybernetické bezpečnosti jsou soukromé společnosti, které buď nabízejí své služby v oboru nebo jednoduše pravidla kybernetické bezpečnosti dodržují. Celkově všichni přispějí k tomu, že je celý systém přiměřeně bezpečný a odolný proti útokům.

Jenže i s tím je aktuálně v Česku problém. Nejen v mobilních sítích, ale především v datové infrastruktuře. Je tu právě i další citelný problém třeba u soukromé společnosti Cetin, která spravuje velkou část především pevných datových sítí. Cetin není veřejnosti příliš známý. I když se svými posledními kampaněmi o zrychlování dat do domácností snaží. Majitelem Cetinu je nizozemská skupina PPF Petra Kellnera. Stejně jako O2. A PPF má s Huawei velmi úzký vztah, především podepsané memorandum o spolupráci.

Kozel Huawei si teď otevírá své vlastní zahradnictví. Do toho se největší česká firma datových sítí snaží obhájit své masivní investice do technologií Huawei. Může ale každý z desetitisíců pracovníků Huawei mít svého hlídače, který by zaručil, že daný člověk neudělal chybu nebo dokonce úmyslně nenasadil několik řádků kódu, které vše odešlou do Číny? A můžeme si být jistí, že i když jeden zdrojový kód projde auditem, že bude stále bezpečný i po drobné aktualizaci za měsíc? Kdo bude schopen to ohlídat? Sám Huawei?

Svědky jsme toho totiž byli v případu IT technologií v budově Africké unie v Etiopii. Po nocích servery nainstalované činskými společnostmi samy poslaly do Číny vše, co jimi za celý den prošlo.

Spojené státy mají s Německem roztržku. Američané hrozí, že přestanou sdílet zpravodajské informace s Německem, protože ti proti Huawei dostatečně nebojují a nechtějí ho vyloučit ze stavby mobilních sítí 5. generace. Přes ně celkem logicky budou komunikovat třeba i tajné služby.

Možná bychom měli více věřit svým vlastním evropským firmám. Nehledět jen na štítek s cenou. Rozhodovat se také z hlediska bezpečnosti. A to nás bude samozřejmě stát něco navíc, je to daň za naši nezávislost.