Proč mýto na silnicích nevybírá přímo stát?

Mýtnými miliardami se střílí, jako kdyby to byly korunové položky. Miliarda sem, miliarda tam. Od roku 2007, kdy výběr mýta odstartoval, vybral stát od řidičů bezmála sto miliard korun. Nebylo to ale zadarmo. Náklady na správu mýta polykaly každý rok 1,5 miliardy a směřovaly do rukou rakouské firmy Kapsch, která první tendr vyhrála a měla za úkol se o všechno postarat na klíč.

Provoz mýta měl po deseti letech podle ideálního plánu přejít do rukou státu. Tak jako třeba v Rakousku. A částečně se to stalo. Mýtné brány, všechny kabely, antény a technologie jsou nyní opravdu státní. Co ale do státních rukou nepřešlo je věc neméně důležitá, IT systém pro záznam a účtování a v neposlední řadě lidé, kteří ho umí obsluhovat.

Ministerstvo dopravy kolem roku 2017 nejprve dlouze otálelo a pak vypsalo tendr na nového provozovatele pro další roky. Mezi velkými hráči se o miliardovou zakázku rozpoutal lítý boj. Nechybí v něm řada žalob, protichůdná rozhodnutí antimonopolního úřadu, miliony v hotovosti a policejní prohlídky. Vše propojené do nejvyšších politických pater.

Kapsch tušil, že v novém tendru už nevyhraje. Proto v posledním tažení ještě zkusil zahrát notu, že vydá i to poslední, co má. Své lidi i know-how státu za pár set milionů prostě prodá a tím si udrží na výběr mýta jistý vliv. Ministerstvo dopravy by pak vlastně žádný nový megatendr vypisovat ani nemuselo. Mýto by si vybíral stát sám. Avšak Ministerstvo takovou nabídku odmítlo.

Mýtný systém měl provozovat stát

Naposledy médii proběhla informace, že Ředitelství silnic a dálnic si od Kapsche odmítlo převzít tzv. datový sklad. Tedy všechna data, která mýtné brány od roku 2007 dosud nasbíraly o všech jízdách. Takový datový sklad však měl být pod správou státu od úplného začátku zakázky. Od prvního okamžiku, kdy se mýto začalo vybírat. Myšlení manažerů státu k tomu ale není uzpůsobené. Jakmile jen něco vzdáleně připomíná počítače, stát raději vyplatí nesmyslné miliony, spíše miliardy firmám, často bez výběrových řízení, než aby si připravil vlastní lidi, kteří by mohli IT systémy spravovat a provozovat.

Jasné je, že státní správa těžko vybuduje mýtný systém na zelené louce. Na to si opravdu musí najmout specializovanou firmu. Běžný provoz nově dodaného počítačového systému a jejich plná kontrola, to je například ve Velké Británii nebo Estonsku základní podmínkou každé veřejné IT zakázky. Specialisté na úřadech musejí umět provozovat koupené systémy sami bez zásahu dodavatelů. Je to jejich základní povinnost i zákon zdravého rozumu, který brání tzv. “vendor lock-in”, nebo uzamčení k jednomu dodavateli.

Mýto od konce tohoto roku bude vybírat společnost CzechToll Petra Kellnera. Nebude si z mýta ukrajovat 1,5 miliardy, ale jen jednu miliardu ročně. A stát zase nebude mít v ruce vůbec nic. Promarněná šance ušetřit z mýta mnoho stovek milionů, naučit stát dělat v oblasti IT to, co má a co umějí v jiných evropských zemích. A všechny ušetřené peníze se mohly konečně nainvestovat do českých silnic. Které jsou mj. podle bankovních ekonomů na úrovni Pákistánu.

Vydáno v pořadu Názory a argumenty Českého rozhlasu Plus
https://plus.rozhlas.cz/jiri-bulan-proc-myto-na-silnicich-nevybira-primo-stat-8035601

Jede někdo v protisměru? Mýtné brány mohly pomoci

Ředitelství silnic a dálnic slavnostně nainstalovalo za přítomnosti novinářů první čtyři plechové značky “Stop, jste v protisměru”. Výrazná zdvižená ruka ve žlutém poli upozorní řidiče, že se spletl a vjíždí na dálnici špatně.

Policejní statistiky říkají, že do protisměru vjede téměř každý den jeden řidič. Následky nejsou pokaždé fatální. Před nedávnem přišel na dálnici D5 o zdraví mladý člověk. Nehodu způsobil nepozorný řidič. Ten ujel mnoho kilometrů v protisměru, až se oba čelně srazili.

Stát vybere za rok deset miliard korun za mýto od provozovatelů nákladní dopravy. Z toho jednu miliardu si vyžádá jen provoz samotného systému. Na dálnicích jsou moderní elektronické brány s kamerami a senzory.

A právě při instalaci mýtných bran před lety se zapomnělo na další potenciál, který zůstal zoufale nevyužitý. Na každé mýtné bráně mohly být proměnlivé dopravní značky. Digitální displeje pro každý jízdní pruh sníží v určitém úseku rychlost nebo zakážou předjíždění. Ve špičce dokáží přeměnit odstavný pruh v pruh jízdní, aby nafouknul kapacitu dálnice. A především. V krizové situaci upozorní, že někdo jede proti vám v protisměru.

Kamery na současných mýtných branách poznají nestandardní pohyb. Nemají ale sebemenší šanci dát ihned na vědomí i ostatním řidičům, že jsou v nebezpečí. Že se mají uklidit stranou a nepotkat se čelně v rychlosti 130 km/h s někým, kdo se řítí stejnou rychlostí proti nim. Kdyby všechny mýtné brány byly zároveň vybaveny proměnlivými dopravními značkami, mohly by okamžitě v ohroženém úseku zastavit provoz.

V česku už na některých místech proměnlivé značky fungují. Je jich ale velmi málo, jsou rozprostřeny na velkých vzdálenostech a nefungují ideálně. Když už náhodou minete obří informační displej, ukazuje se na něm pouze čas. A někdy tam svítí upozornění na dopravní nehodu. Zpomalíte, zpozorníte a po deseti kilometrech zjistíte, že nehoda už je několik hodin odklizená. Jen někdo zapomněl upozornění vypnout.

Pro úplnost dodejme, že právě se veřejnost z médií dozvídá podrobnosti o mýtném tendru. Vypadá to na další IT zakázku ve velkém českém stylu, která se bude vyšetřovat kvůli podezření z korupce.

Viník zmíněné nehody z dálnice D5 už za svou nepozornost zaplatil svým životem. Ohrozil přitom bezpočet lidí a jednoho připravil o zdraví. Kdo bude další? Měli bychom být na své politiky náročnější a více kontrolovat, aby se vybrané finanční prostředky z mýta investovaly nejen do povrchu silnic, ale i do bezpečnosti. Čtyři plechové značky opravdu nejsou adekvátní. Příště se totiž v protisměru může někdo vyřítit proti vám. A vy nebudete mít šanci to vědět.