Proč mýto na silnicích nevybírá přímo stát?

Mýtnými miliardami se střílí, jako kdyby to byly korunové položky. Miliarda sem, miliarda tam. Od roku 2007, kdy výběr mýta odstartoval, vybral stát od řidičů bezmála sto miliard korun. Nebylo to ale zadarmo. Náklady na správu mýta polykaly každý rok 1,5 miliardy a směřovaly do rukou rakouské firmy Kapsch, která první tendr vyhrála a měla za úkol se o všechno postarat na klíč.

Provoz mýta měl po deseti letech podle ideálního plánu přejít do rukou státu. Tak jako třeba v Rakousku. A částečně se to stalo. Mýtné brány, všechny kabely, antény a technologie jsou nyní opravdu státní. Co ale do státních rukou nepřešlo je věc neméně důležitá, IT systém pro záznam a účtování a v neposlední řadě lidé, kteří ho umí obsluhovat.

Ministerstvo dopravy kolem roku 2017 nejprve dlouze otálelo a pak vypsalo tendr na nového provozovatele pro další roky. Mezi velkými hráči se o miliardovou zakázku rozpoutal lítý boj. Nechybí v něm řada žalob, protichůdná rozhodnutí antimonopolního úřadu, miliony v hotovosti a policejní prohlídky. Vše propojené do nejvyšších politických pater.

Kapsch tušil, že v novém tendru už nevyhraje. Proto v posledním tažení ještě zkusil zahrát notu, že vydá i to poslední, co má. Své lidi i know-how státu za pár set milionů prostě prodá a tím si udrží na výběr mýta jistý vliv. Ministerstvo dopravy by pak vlastně žádný nový megatendr vypisovat ani nemuselo. Mýto by si vybíral stát sám. Avšak Ministerstvo takovou nabídku odmítlo.

Mýtný systém měl provozovat stát

Naposledy médii proběhla informace, že Ředitelství silnic a dálnic si od Kapsche odmítlo převzít tzv. datový sklad. Tedy všechna data, která mýtné brány od roku 2007 dosud nasbíraly o všech jízdách. Takový datový sklad však měl být pod správou státu od úplného začátku zakázky. Od prvního okamžiku, kdy se mýto začalo vybírat. Myšlení manažerů státu k tomu ale není uzpůsobené. Jakmile jen něco vzdáleně připomíná počítače, stát raději vyplatí nesmyslné miliony, spíše miliardy firmám, často bez výběrových řízení, než aby si připravil vlastní lidi, kteří by mohli IT systémy spravovat a provozovat.

Jasné je, že státní správa těžko vybuduje mýtný systém na zelené louce. Na to si opravdu musí najmout specializovanou firmu. Běžný provoz nově dodaného počítačového systému a jejich plná kontrola, to je například ve Velké Británii nebo Estonsku základní podmínkou každé veřejné IT zakázky. Specialisté na úřadech musejí umět provozovat koupené systémy sami bez zásahu dodavatelů. Je to jejich základní povinnost i zákon zdravého rozumu, který brání tzv. “vendor lock-in”, nebo uzamčení k jednomu dodavateli.

Mýto od konce tohoto roku bude vybírat společnost CzechToll Petra Kellnera. Nebude si z mýta ukrajovat 1,5 miliardy, ale jen jednu miliardu ročně. A stát zase nebude mít v ruce vůbec nic. Promarněná šance ušetřit z mýta mnoho stovek milionů, naučit stát dělat v oblasti IT to, co má a co umějí v jiných evropských zemích. A všechny ušetřené peníze se mohly konečně nainvestovat do českých silnic. Které jsou mj. podle bankovních ekonomů na úrovni Pákistánu.

Vydáno v pořadu Názory a argumenty Českého rozhlasu Plus
https://plus.rozhlas.cz/jiri-bulan-proc-myto-na-silnicich-nevybira-primo-stat-8035601

PPF zrychluje Česko. Pod taktovkou Huawei

Investiční skupina PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera vlastní několik mobilních operátorů po celé Evropě. V Čechách ji patří O2 a také méně známá firma CETIN. Na tom by nebylo nic neobvyklého, když velká finanční skupina zainvestuje do velké firmy. Nákup O2 před čtyřmi lety pro Kellnera znamenal nejen nákup slepice, ale především jejího zlatého vejce: tedy drátů zakopaných v zemi, všech telefonních ústředen a 6000 mobilních vysílačů rozesetých po celé republice. Těch drátů je mimochodem 20 milionů kilometrů.

PPF přes svou firmu CETIN provozuje největší datovou síť v České republice. Je velmi pravděpodobné, že drát nebo optický kabel zavedený právě do vašeho domu vlastní Petr Kellner, který podepsal memorandum o spolupráci s čínskou firmou Huawei. Aby se jeho CETIN mohl levně rozvíjet s čínskou technikou a tím vylepšit své zisky.

Zrychlené Česko pod taktovkou Huawei

Zisk těžko můžeme investiční skupině zazlívat. Od toho investiční skupiny existují. Úzký vztah mezi PPF a Huawei ale označuje část naší politické reprezentace především ze Senátu za bezpečnostní riziko. Druhá část, z vládních a hradních kruhů, mu nepokrytě tleská a vyjednává další podporu přímo u Číny. Hrad samotný má s Huawei podepsanou smlouvu také. Loňské varování Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost označilo technologie Huawei za riziko pro kritickou infrastrukturu.

Podívejme se, kdy a jak vlastně CETIN vznikl. Před čtyřmi lety PPF nakoupila většinový podíl ve firmě Telefónica O2. Ohromný telekomunikační moloch byl nástupcem socialistických spojů, pozdějšího Českého telecomu. Provozoval ústředny, připojoval pevné linky. PPF tradiční českou firmu rozdělila na mobilního operátora O2 a vytvořila firmu CETIN, které dala do vínku veškerou telekomunikační infrastruktura. Následně z CETINu vytěsnil minoritní akcionáře a získal plnou kontrolu. Což se neobešlo bez několika žalob, o nichž není dodnes rozhodnuto.

Oddělujeme operátora od sítě
Oddělení byznysu se podobalo procesu s Českými drahami. Ty se rozdělily na provozovatele vlaků a Správu železniční a dopravní cesty, která se stará o koleje a nádraží. Jenže v tom veškerá podobnost končí. Železnice vlastní stát. Ten ale nad zcela soukromým CETINem nemá žádnou kontrolu. Státní podíly v telekomunikacích tedy stát prokaučoval podobně jako města privatizovala městské vodovody. Vodárenské společnosti vydělávaly na prodané vodě a často neudržované vodovody nyní po letech předávají zpět do majetku měst.

PPF je soukromá firma. Navíc jejími vlastními slovy: s daňovým domicilem v Nizozemí. Takže bezpečnostní riziko nespočívá jen v mobilních sítích 5. generace. Riziko už existuje v každé ústředně CETINu nebo třeba v každém nově pokrytém tunelu pražského metra. Protože ho firma vybavuje levnými čínskými technologiemi od Huawei.

CETIN v poslední době buduje svou značku skrze reklamní kampaně, ve kterých popularizuje zrychlování internetu v domácnostech. A je jasné proč. Evropská unie se pustila do finanční podpory vysokorychlostního internetu. V dobré víře chce dotovat optické přípojky do domácností. A takový zlatý důl si přece investoři z PPF nemohou nechat ujít.